Show Email
Poslanec Růžička odhalil, že armáda vytváří kompromitující seznamy opozice a připravuje možný zásah do demokratických procesů. Vláda podle textu selhává v ochraně demokratických principů a umožňuje generálnímu štábu překračovat své pravomoci.
Jak je to dlouho, co poslanec Růžička přišel se zjištěním, že armáda začala sbírat kompro na opozici a chystat proskripční seznamy? Pár týdnů. Postupně prosakovaly další podrobnosti, přibývalo svědectví i dokumentů, Řehka chtěl poslanci „rozkopávat držku,“ objevil se dopis vojáků, kteří si nebyli jistí, jestli to, co je generalita nutí dělat, je vůbec legální a my začali psát o juntě, protože přesně tak se junta projevuje a chová.
Naše evropsky hodnotná vláda prostě pustila armádu z řetězu. Místo aby se generální štáb staral o bojeschopnost či obranu hranic, místo aby sehnal levné a dobré polní kuchyně, místo aby se postaral o batohy, začal vytvářet dokument VOLBY 2025. Lampasáci se utrhli a začali si hrát na Augusta Pinocheta. Proč to vláda dopustila? Protože jí to hraje do karet. Lidi Fialu nesnášejí, jeho vládní priority pomáhání Ukrajině jsou u nás stejně populární jako politika Jana Lucemburského a když nejsou žádné pozitivní výsledky, začne se koketovat s jinými variantami řešení. Třeba s vojenským převratem.
Demokracie je, že jsou jednotlivé moci od sebe odděleny, aby nikdo nemohl získat většinu. Demokracie je, že má každý vymezené kompetence, které nepřekračuje. Armáda není BIS, čučkaři nejsou policie a policie není justice. Demokracie je, když média vládě vládnutí komplikují, ne že vládu nechávají na pokoji a honí opozici. Demokracie je, že Petr Fiala ani Petr Pavel nevyrostou v tyrany a Řehka se nestane Pinochetem. Demokracie je, že stát dělá jen to, co je mu zákonem dovoleno a nedělá, co mu dovoleno není. Demokracie je, že do vězení jdou ti, kteří něco spáchali, ne ti, kteří si něco mysleli.
Je tohle ještě demokracie? Chtěli jsme tohle, když jsme cinkali klíči? Jak se to liší od předchozího režimu? Jak se to liší od banánových republik? Možná proto kamarádíme s Mauretánií, kde vládne hodně krvavý režim a je tam stále ještě otroctví. Možná proto si Lipavský s tamní diktaturou podává ruce a mluví o strategickém partnerství.